Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cizí človíček

30. 8. 2007

V časopisech se maminky nejčastěji svěřují, jak okamžitě po spatření svého děťátka k němu zahořely horoucí a nehynoucí láskou.

Mě na postel po porodu položili malého cizího človíčka, který překvapivě neplakal, ale roztomile špulil pusinku a hýbal prstíky. Bylo to moc hezké, ale nevěděla jsem co mám dělat. Věděla jsem, že je to moje dítě a že ho mám mít moc ráda, ale v té chvíli to byl prostě jen cizí človíček. Ten správný vztah se vytvořil až o něco později.

Jaké s tím máte zkušenosti vy ?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

První kontakt s miminkem

(Sára, 3. 8. 2007 15:20)

To máte pravdu, že jsou časopisy dost přeslazené. Pro srovnání následující úryvek: " Úžasné bylo, že mi malou hned po porodu položili na břicho a po ošetření mi ji pomohli přiložit k prsu. Na ten úžasný okamžik nikdy nezapomenu." (Betynka 7/07)
Já si taky pamatuji, že mi malou položili na břicho, ale připomínalo to průlet tryskáče, takže z toho nemám žádné pocity. První přiložení k prsu mám dodnes jako nejhorší zážitek z celého porodu, co se bolesti týče. Vzpomínka na porodní bolesti časem vyprchala, ale bolest při prvním přisátí toho roztomilého miminka mám dodnes v živé paměti. Asi mi to mlíko nenastartovalo, v bolestech jsem se snažila kojit ještě čtrnáct dní, pak jsme skončili na Sunaru.